Видео

Úžasný film, všetky časti, majsterštuk. Jednoducho Bondarčuk. A dabing naozaj ešte ten starý poctivý smyčkový. Videné kedysi na 70mm formáte, originál a s SK titulkami.

Podobný smutný osud postihol stanicu Bratislava Nivy (tzv.malá stanica) so starým názvom Bratislava Nové Mesto (toto meno dostala neskôr iná stanica) a čiastočne aj stanicu Bratislava Filiálka

R.I.P. Bude navždy chybět 😢😢😢

❤😂TOŤ PRAVDA🎉

No to je paráda 👍

Tak to jsou vzácné záznamy , je dobře, se dají znovu přehrát vzpomínky na doby již minulé :-))

Super video! Já byl malé dítě, když se tyhle změny dály, takže si nepamatuji skoro nic, ale tato historie mě baví. Jinak zbytky trati z Těšnova do Vysočan jsou stále patrné. Např. budova nádraží dolní Libeň poblíž Palmovky stále stojí a je tam kavárna, torzo železničního mostu u Kolčavky aj. Asi víte...

Díky, můj děda tam pracoval, staral se o lokomotivy a vagony

Nemusí ustupovat Tišnovské nádraží ničemu!!Místa je tam dost i protu jejich blbou dálnici co zničila více domů!!

Skvělý dokument. Díky za něj.

0:09:07 střelec Míla Šubrta

Díky

To je dobrý 😂

Jaký to je rok? Hodně práce jste s tím měl to převést do digitálu,ale námaha s tím spojená stojí za to. Děkuji.

👍👍👍

8:20 je dobrý ...

0:00:36 Bacil Smíchu - sbor, Jaroslav Bittner, Věra Neprašová, Ladislav Weyrostek, Ingrid Šidáková (Filip a Kateřina - 1977) 0:02:56 Duch - Miroslav Zourek (Filip a Kateřina - 1977) 0:05:08 Náš autobus uhání - sbor, Jaroslav Bittner, Heda Letenská (Filip a Kateřina - 1977) 0:06:53 Chvíle - Ingrid Šidáková a Jiří Ševčík (Filip a Kateřina - 1977) 0:08:34 Stokrát denně - Jaroslav Bittner (Filip a Kateřina - 1977) 0:10:20 rozhovor o divadle 0:10:42 - Balada o líném písaři (fragment) 0:15:49 - Je to hrůza s touhle mládeží - Jaroslav Bittner, Ingrid Šidáková 0:17:58 - Figury - Věra Naprašová, Jan Ferles 0:20:46 - Kniha je tvůj věrný přítel 0:21:53 - rozhovor 2 - o činnosti Klubu mladých 0:23:07 - Výpodej - směs písní (Kluk od slonů, Velbloud, Ráno bylo témeř..., Tulák Charlie (Jan Červený), Plachty napnout 0:28:57 - Nebe je modrej baldachýn (z muzikálu Treperendy)

dobrý, celej Jirka :-D modří už vědí

Dost dobrý!

Už to mám jinak, jen Telefon. A pravidelně zálohuji (exportuji) na vloženou paměťovou kartu. Její obsah pak naimportuji do google kontaktů. A mám zazálohováno.

....trošku postarší pozvánka... né ?

To je úplný atlas.

2:38 Ale co třeba takový šlapaný kraťas? 😁

Mílo, to je úžasný! Okamžitě jsem si vybavila úplně vše, co jsem už zapomněla. A ještě dávno předtím tam bývaly balkóny. Zbytky jsou tam také vidět.

Ahoj, pěkné, ale PC to zobrazil hóóooodně idealizované, jen info: při tomto stolovém uspořádání a ještě s čtyřmi stoly na podiu za kapelou tam bylo 240 míst k sezení..., ještě si pamatuji, jak sál vypadal prázdný a připravený na ples...

2:16 fotbal s nohami... 😂😂

Hrozně dojemné...chybí mi...pláču :(

Scanner Reflecta jsem koupil v lednu 2018. Do dnešního dne, tedy za rok, mám na počitadle více než 700 "filmů" a tak už budu těžko uplatňovat záruku. ---- Několik postřehů: Filmy Super8 mají přesně 8mm, s těmi není problém. Zato filmy N8, které byly vyráběny z upravených 16mm filmů s oboustrannou perforací! Po vyvolání byly rozříznuty napůl, tedy na 8mm. Jenže nebylo to vždy tak přesné. Měl jsem v rukou i filmy s šířkou 8,2 mm - a tím pádem i 7,8mm. A tady byl problém. Film 7,8 prošel bez problémů, jen se víc pohyboval do stran. Při normalizované šířce 8mm je to dcela dost a je to i vidět. Filmy 8,2 měly ale zásadní problém: filmovou dráhou neprošly, nevešly se tam. Jelikož drapák skeneru je poměrně úzký, zafungoval jako nůž a perforaci prořízl. Malá odbočka ke klasickým promítačkám: ty mají ne jeden, ale vždy dva drapáky, někdy i tři. Takže u nich je film v menším nebezpečí. Ještě chvíli u promítaček: nejen že mají filmovou dráhu kovovou, ale mají i boční přítlak s pružinkami. Ty slouží ke korekci toho zmíněného nepřesného rozříznutí. Já to u té mojí Reflety vyřešil radikálně: filmovou dráhu z plastu jsem prostě propiloval na 8,2mm. Aby se filmy nepohybovaly do strany, vyrobil jsem „na koleně“ přítlačný mechanismus, který film stále přitlačuje směrem ke straně, kde je perforace. To je ta divná věc s pružinkou, kterou můžete vidět na videu. Někteří možná poznají i materiál, který jsem použil: část diskety 3,5 včetně pružinky. Filmy jsou stabilnější, ale především se snížil ten posun do boku. Jednoznačně použití scanneru (ať Reflekta, Wolverine či Somikron - všechno je to stejně vyráběné v Číně) je evidentně proti přepisování metodou projektor - kamera lepší. Trvá to sice dlouho, zhruba 14x déle než při promítnutí, ale již není potřeba složitě nastavovat rychlost projektoru na 25 frame. Pokud to totiž neuděláte, bude vám to blikat. A nejspíš ani nedocílíte ostrost. Scanner má ale jiné nevýhody. Bohužel neumožňuje export jednotlivých políček, umí jen video mp4, navíc s frekvencí 30 snímků za vteřinu. Přitom filmy byly nejčastěji natáčeny rychlostí 18 snímků. Takže filmy jsou pak viditelně zrychlené. Použitý kodek do mp4, přesněji nastavený datový tok je zoufale malý. Takže i když při skenování a sledování na televizi (pomocí kabelu do COMP video vstupu) vidíte poměrně kvalitní obraz, výsledný mp4 má bohužel znatelné stopy komprimace. Bohužel, zbytečná škoda. Určitě by nevadila možnost po každém oskenovaném filmu vyrobené frame zkopírovat do počítače. Myslím, že dost nadšenců si pak ještě s těmi filmy ve“hraje“ ve střižně a slepit z frame video není problém. Jenže by to asi neradi vidli výrobci profesionálních strojů, kteří u svých produktů tuhle možnost mají. Je to ale za mnohem větší cenu. K těm úpravám: Já filmy jednak zpomaluji (zhruba 58 až 62 procent) a především koriguji po jasové stránce a také je upravuji co do poměru stran. Pokud video nezvětším na 108 procent ve svislém směru, je vše ve špatných proporcích, patrné je to především na všem, co má tvar kruhu - třeba kola aut. Dále je problém se slepkami filmu. Až poslední generace lepiček uměla udělat „neviditelné slepky“. To by nevadilo, kdyby ale to v tom lepeném místě zároveň nebyly dvě vrstvy filmu na sobě. Tohle místo se také do filmové dráhy těžkou „souká“. Uvažoval jsem, jestli další úpravou nezměnit místo, kdy elektronika dostane od mechaniky pokyn „vyfotit“. Proto vlastně vznikla uvedená videa. Navíc kdyby se podařilo „vyfotit“ při jednom zastavení dva stejné snímky (jako se to třeba dělá při výrobě animovaných filmů), možná by se snížil i ten „mpg šum“. Ale ono to přece jenom už asi bude nad možnosti tohoto zařízení. I když: mám již objednaný scanner Wolvrine PRO, který nejen že umí i 18cm cívky, ale má v popisu i výstupní frekvenci 20 frame. ____ Ale hlavně: Wolveriene má jednak to výklopné "ramínko" a tak umí i 18cm cívky. Plus místo řemínku a kluzné spojky v unašeči přivíjecí cívky to má vyřešené líp. Takže už nemusím pouštět filmy na zem... Co zůstává je padání prachových zrnek z filmu na prosvětlovací okénko. Když nemáte skener připojený na televizi, nemáte v tom pidi displeji šanci vidět, že skenujete nejen obsah políščka na filmu, ale že tam "vkopírováváte" i to, co napadalo na to "světýlko". A ještě jedna finta, i když je to spíš "post produkční záježitost: používám sw Edius 9 Pro. Nebyl nejlevnější, ale má mnohem pokročilejší filtry. Zejména stabilizátor obrazu funguje naprosto skvěle.